Dnes pociťuji jako zvláště silné požehnání, že mám rodiče, kteří do mého života vnesli velmi pozitivní samskáry, kladné životní hodnoty, otevřeli mé srdce víře, lásce a oddanosti, a jako největší dar mi přinesli předrahého Gurua. Co mi Gurudží a mí rodiče dali, je tak nevyčíslitelně drahocenné, že ani službou po dobu mnoha životů nelze tento dluh splatit.

Dnes vám však chci věnovat něco jedinečného a velmi cenného. Je to ve své podstatě velice hluboké a opravdové. V indických jazycích se tomu říká rahasja, což znamená tajemství, které se nevyjevuje veřejně, neprobírá se volně a snadno, ale je vzácnou a velmi soukromou informací.

Velice vám děkuji, že jste sem dnes přišli a u příležitosti mých narozenin mi vyjádřili svou lásku. Jenže jak vám mám skutečně vyjádřit nebo věnovat své díky? Jediným cílem mého života je naplnit Gurudžího práci a přání. A jeho jediným přáním bylo, aby jednotlivec, žák, dosáhl cíle a splynul s Bohem. Pro dosažení tohoto cíle nám věnoval drahocenné nástroje – Šaktipátu, Rám mantru a Bhúta-šuddhi mantru. V jejich praktikování je obsažena podstata absolutna. Dnes vám však chci věnovat něco jedinečného a velmi cenného. Je to ve své podstatě velice hluboké a opravdové. V indických jazycích se tomu říká rahasja, což znamená tajemství, které se nevyjevuje veřejně, neprobírá se volně a snadno, ale je vzácnou a velmi soukromou informací.

Kdo byl Ráma a co je Rám-tattva neboli podstata Pána Rámy? To je to nejdůležitější, čemu je třeba porozumět, abychom došli touto cestou realizace. V jedné ze svatých knih, Ánanda Rámájaně, to krásně popisuje Válmíki:

Jednou Pán Ráma a Síta spolu odpočívali a příběh líčí, že Sítadží byla tak mocně opěvována a chválena Pánem Rámou, až nakonec řekla: „Můj Pane, dovolíš-li, ráda bych tě na něco zeptala.“

Pán Ráma odpověděl: „Má nejdražší, chceš-li se mě na cokoliv zeptat, učiň tak svobodně a otevřeně, beze strachu a pochyb v srdci. Ať se tvá otázka týká jakkoliv hluboké, zásadní či tajné věci, je mým největším přáním ti odpovědět.“

Sítadží tedy řekla: Pane můj, pouč mne, dej mi takové poznání, abych dokonale pochopila, kým jsi.“

Pán Ráma byl velice potěšen a řekl: „Tvá otázka je krásná a zásadní. Sdělím ti podstatu, jen mi naslouchej opravdu pozorně. Povím ti, jak člověk může dosáhnout realizace; to podnítí tvou zvědavost, tedy tě znovu prosím, abys poslouchala pozorně.“

A začal: „Existuje obrovský oceán ve formě stavu sat, absolutní pravdy, čit, absolutního vědomí, a ánandy neboli stavu absolutní blaženosti. Z vlnky tohoto oceánu se ve formě touhy uvolnila kapka vědomí a manifestovala se jako nejčistší individuální duše, átman.“

„Matkou duše se stal intelekt. A co bylo čisté a sattvické, antahkarana, se stalo otcem.“

Komentář Má:

Antahkarana je skrytý vnitřní mechanismus, který je součástí našeho fungování. Dává vzniknout čittě, což je veškeré naše myšlenkové a funkční ústrojí. Jedná se tedy o čittu, antahkarana a buddhi (intelekt).

Stejně jako matka hlídá své malé dítě a nedovolí mu, aby se zranilo, takovou úroveň péče a kontroly musíme vytvořit a udržovat ve své vlastní duši.

Text pokračuje:

Duše má sedm bratří, bhedů, což jsou různé stavy. První čtyři bratři jsou čtyři stavy vědomí. Nejvyšším stavem je turíja, v němž jogín splynul s nekonečnem. Pod ním stojí džágrat neboli vědomí, jež nyní zakoušíme. Pod ním se nachází snový stav, známý pod jménem svapna. A nejnižším je temná část spánku, nevědomí, zvaná sušupti. Uvedené čtyři stavy – turíja, džágrat, svapna a sušupti – sídlí v oblasti srdce, v hrdája-akáše. Díky činnosti a rychlým hnutím mysli, jdou tyto stavy dost často ze srdce ven. Tím se naruší stav mysli, její aktivity a postoje. To má pro změnu nepostřehnutelné dopady na různé stavy mysli. Skrze vliv vnější máji neboli falešné reality tento zmatek ve vnitřních stavech mysli vytváří omezení. Uprostřed všech těchto aktivit začne buddhi, či intelekt, dělat chyby a musí pak donekonečna putovat pralesem fyzického stvoření. Zásadní věcí je tedy dostat činnost mysli pomalu a jistě pod velmi přísnou kontrolu, zastavit faleš a ego, a tím přinést mysl nazpět k duši, jež je ovlivňována pěti elementy. Stejně jako matka hlídá své malé dítě a nedovolí mu, aby se zranilo, takovou úroveň péče a kontroly musíme vytvořit a udržovat ve své vlastní duši.

Jediným skutečným místem celistvosti, dokonalého míru, je srdce, sídlo samotné duše. Nic mimo něj není nikdy klidné ani celistvé. Jedině v samém středu duše, jež je sama celistvostí, lze nalézt skutečný klid a mír. Všude jinde je vřava. V srdci nemohou existovat negativní vlastnosti, jako jsou strach, hněv, chtivost, nenasytnost, pomstychtivost, žárlivost a nenávist. Dokonce ani naděje tu neexistuje. Skutečné srdce stojí za nadějí. V srdci je lpění zcela pod kontrolou. Je pryč. Zde může existovat pouze čistý a výsostný sattvický stav bytí. Radžasický stav vyvolávající aktivitu, jež dostává duši ven a také dovnitř, sídlí v játrech, místě ohně. Když oba stavy pracují přirozeně, kdy sattva převládá v oblasti srdce a radžas je přítomný jen do určité míry, v tom okamžiku je tamas neboli temnota a netečnost zcela pryč a pod kontrolou. Tehdy nastává stav transcendence. Jakmile duše zakouší tamas jako převládající stav, je to jako být neustále obklopen temnými mračny. Jakmile je ale tamas překročen, i stav zoufalství odejde. Pak začne v prostoru srdce rašit skutečná schopnost rozlišování. Spolu s ní se začnou vynořovat ratolesti oddanosti, nevědomost je poražena a láska s nadšením začnou vzkvétat. Prvořadou povinností těla, které se skládá ze tří kvalit sattvy, radžasu a tamasu, je dostat duši z pout temnoty a nevědomosti, a to jakýmikoliv možnými prostředky a nástroji. Jakmile je temnota rozehnána, člověk může zcela ovládat svou mysl.

Komentář Má:

Zde má svou roli Bhuta-šuddhi mantra. Recitací lingá šaríram sóšaj sóšaj sváhá žádáme takovou očistu jemnohmotného těla, aby nebylo svazováno temnotou, ale naopak se od ní osvobodilo. Mysl je třeba ovládnout a zvítězit nad ní, aby mohlo dojít k transcendenci všech negativních znaků. Jakmile je to možné, pouze tehdy se člověk dokáže osvobodit od ega.

To je možné jedině, když máme kontrolu nad jemnohmotným tělem, kde jsou uloženy samskáry. Bhuta-šuddhi mantra je o ovládnutí ega, mysli a všech negativních vlastností a znaků, které se objeví během očistného procesu. O tom je Óm jam lingá šaríram sóšaj sóšaj sváhá. Ve chvíli, kdy se očista zcela dokončí, ego a všechny negativní vlastnosti jsou odstraněny.

Text pokračuje:

Když toho jednotlivec dosáhne, vítězí nad májou. A jaká je skrytá pravda týkající se máji? Mája se projevuje skrze lpění a osobní vztahy a jejich kombinaci s negativními projevy jako jsou nenávist, strach, žárlivost a hněv. Když člověk dokáže být svobodný, dokáže tyto negativní projevy přemoci, a tak se osvobodit od máji. Jakmile je mája neboli lpění odsunuta stranou, objeví se a nadále mají převahu pouze sattvické, čisté a ušlechtilé vlastnosti a samskáry. Pak neexistuje nic jiného než neustálé štěstí, člověk žije v prostoru svého srdce, kde sestrvává ve stavu nekonečné a nejvyšší blaženosti.

Následně překročením prostoru srdce se člověk dostává do daleko většího prostoru vně sebe, do mahá-akáši. Právě v tomto prostoru sídlí absolutní tattva, stav absolutní pravdy, vědomí a blaženosti. Jakmile duše vskočí do tohoto oceánu sat-čit-ánandy, je osvobozena a dosahuje stavu osvobození známého jako sájudžja-mukti, kdy splývá s nekonečnem. Jako se cukr rozpouští v mléce, duše splyne zpět s Bohem.

Pak Pán Ráma pokračoval: „Síto, jen díky Tvé lásce a víře jsem Ti otevřel truhlici s poklady svého vědění. Toto jsou absolutně pravdivá slova, jež jsou obsažena ve všech svatých knihách, ve védách a puránách. Jejich znalost může zničit nevědomost a temnotu mysli. Rozjímáním o těchto mantrách a verších můžeš dojít k mé podstatě.

Sítadží, otevírám ti tuto truhlici pokladů, prosím Tě však, abys ji dobře chránila. Přemýšlej nad nimi stále a do hloubi, s hlubokým rozjímáním a koncentrací. Časem tak dosáhneš mé pravé podstaty.“

Ráma tak popsal truhlici s poklady svého vědění a Sítadží naslouchala, velmi hluboce a důkladně si zapsala každé slovo do svého srdce. Podle pokynů Rámy pak truhlici otevřela a velmi soustředěně a zevrubně jí začala zkoumat. Začala rozumět významu své vlastní existence a svým činům. Jakmile si porozumění tomuto vědění upevnila, začala se usmívat. Nakonec padla k Rámovým chodidlům a zažila neskonalou blaženost. Začaly jí téci slzy, zježily se jí vlasy na hlavě, jemný třes naplnil její tělo a ztratila vědomí. Dostala se do velké hloubky poznání svého vlastního já.

Ráma ji pozoroval, a když se vzbudila, řekl: Ó, Sítadží, co jsi viděla, že ti to udělalo takovou radost? Co je to za uspokojení, jež jsi zakusila a které ti přineslo tak zásadní pocit štěstí, že jej lze poznat i z výrazu tvé tváře? Zmizela tvá nevědomost? Řekni mi, čemu jsi ohledně mne porozuměla? Chci to od tebe slyšet, abych věděl, zdali jsi mne opravdu pochopila či nikoli. A pokud by něco chybělo, pokud bys něco opomněla, pak ti to znovu zdůrazním.“

Sítadží to přineslo ještě více štěstí. Řekla: „Ó Pane, jenž jsi zničil Rávanovo ego, nahlédla jsem hluboko do studnice vědění, jíž jsi mi svěřil. Začala jsem ji zkoumat s hlubokým poznáním, koncentrací a vhledem, a počínám vidět a chápat, kým jsi. Jsi tím, kdo nemá žádné vlastnosti, jsi bez jakéhokoli tvaru. Cokoliv však se mnou a skrze mne uděláš, každý skutek, který vykonáš, má jen jediný účel, a tím je blaho lidstva. Patnáct veršů, jež jsi mi dal s truhlicí pokladů, jsou vskutku stavem dokonalého vědění. Ničeho více není potřeba.“

Podobně jako Sítadží i vy můžete v prostoru svého srdce rozjímat a usilovně přemýšlet. Gurudží řekl, že máslo je třeba z mléka utlouci, máslo nevyrobíme tím, že se budeme na mléko jen dívat. Tím, že se z mléka udělá jogurt a pak utluče máslo, získáme z mléka dříve neviděné máslo. Podobným stloukáním srdce a vědomí můžeme získat skutečnou esenci sat, čit a ánandy. Všechno podstatné člověk obdržel od Gurua. Student pak musí usilovně praktikovat, vykonávat onen proces stloukání, aby dosáhl šlehačky či másla. Tattva Rámy je nekonečná, a proto ji nelze stručně vyjádřit. Musíte ji studovat a využívat nástrojů, které vám byly dány, abyste dokázali prohloubit svou praxi a sami pro sebe prozkoumali pravdu.

Má recituje:

Kámihi nári piári džimi

Lobhihi prija džimi dám

Timi Raghunátha nirantara

Prija lágahu mohi Rám

V závěru Rámajany Tulsídás píše krásný verš, v němž říká, že člověk posedlý sexem neustále myslí na partnera či nějakou osobu. Tato trvalá myšlenka převažuje v celém jeho životě. Lakomec neustále počítá své peníze, dokonce i ve svých snech počítá, o kolik přišel či kolik ještě musí vydělat. Tulsídás žádá po Rámovi: „Jako jsou tito lidé posedlí penězi nebo jinými osobami, nechť má mysl stejným způsobem myslí na sjednocení s Bohem. Nechť je tím tak pohlcená, že toho nebude moci nechat, i kdyby chtěla. Nechť má mysl dosáhne takového stavu, že tě nikdy ani na okamžik neztratím.“

Chceme dosáhnout tohoto jedinečného stavu, a tak podobně jako Tulsídás žádáme o požehnání, abychom mohli setrvat ve stavu, kdy na našeho Pána nezapomeneme ani ho neztratíme byť jen na okamžik.

Dnešní den zakončíme modlitbou, v níž opět žádáme Boha a Gurua o požehnání, abyste mohli z milosti Matky Síty dosáhnout podstaty Stvořitele jako Rámy. Stejně jako byla Síta zvídavá a tvrdě pracovala na dosažení poznání, nechť i vy jste inspirováni k témuž.

Sarvé bhavantú sukhinah

Sarvé santú nirámajah

Sarvé bhadrani pašjantú

Ma kaščid dukhabhag bhavet

Ma kaščid dukhabhag bhavet

Óm šántihi, šántihi, šántihi

Šrí Rámačandra bhagavaná kí džej!

Sadaguru Déva kí džej!

Kéž je každý kdekoliv šťastný.

Kéž je každý naplněný láskou, mírem a radostí.

Kéž je všechno utrpení zničeno,

A nechť každá duše žízní po dosažení Boha,

Nechť každá duše žízní po dosažení Boha.

Óm, mír, mír, mír.

Narozeninové požehnání Šrí Ánandi Má – Antioch v Kalifornii, 11. října 2008

přeložila Annelis