Každá lidská bytost má od narození právo kráčet po duchovní cestě, ale pouze těm, kdo si to zaslouží, je dopřáno této cestě porozumět. Celé věky proto Guruové zkoušeli svoje žáky a teprve potom, co se stali skutečně kvalifikovanými, jim bylo předáno učení. V tomto ohledu je Gurudží velmi ojedinělý. Často zpíval tyto posvátné verše: „Pokud vidíš Pána Rámu a Matku v každé žijící bytosti, tak kdo je hoden a kdo není?“ Jeho Guru mu řekl: „Před tím, než začneš soudit, kdo je a kdo není hoden, přemítej o těchto verších svatého Kábira: „Když jsem chodil světem a hledal někoho, kdo není hoden, nemohl jsem najít nikoho víc nečistého, než sama sebe“. Když o tom Gurudží přemýšlel, cítil, že každý, kdo se narodí, je dostatečně hoden. Říkával: „Proč bych měl plýtvat svou energií a časem, abych se rozhodnul, kdo je hoden? Toto rozhodnutí patří Pánovi“.

Jeho Guru mu vysvětlil tyto skutečnosti v širším rozsahu: Podle Rámájany, když byla bitva mezi Rámou a Ravanou ukončena, Pán Indra se poklonil Pánu Rámovi a zeptal se: „Jaké služby ti mohu nabídnout?“ Pán Ráma odpověděl: „Můžeš vzkřísit opice a všechny mé oddané, kteří byli zabiti na bitevním poli?“ Po tom, co tak Pán Indra učinil a pokropil svým nektarem bitevní pole, byli Rámovi stoupenci vzkříšeni, ale démoni zůstali mrtví. Je to stejný princip jako když farmáři sází zrno. Pokud zrno padne na úrodnou půdu, roste a vzkvétá, pokud je ale hozeno na písek, seschne a odumře. Stejně jako déšť, který dopadá na zem všude stejně, sestupuje i guruova milost bez rozdílu na všechny jeho žáky. Náš Guru je oceán milosrdenství a jeho milost se trvale snáší na každého z nás.

Neexistuje vztah podobný tomu mezi Guruem a jeho žákem. Ve všech ostatních je určitá míra sobectví, pouze Guru od svého žáka nic neočekává. Guru je pak tím, kdo pro blaho žáka obětuje všechno, včetně svého těla. Jeho jedinou touhou je, aby žák dosáhl realizace. Všichni jsme to zažili skrze šaktipátu. V okamžiku, kdy je nepatrná část gurovy energie předána žákovi, převezme Guru jeho pozitivní a negativní karmu. Gurudží byl kvůli tomu často nemocný a hodně trpěl. Guruova role je proto složitá a zodpovědná, není ale nic velkolepějšího, než jeho milosrdenství. Celý svět muže být vaším nepřítelem, když ale máte ochranu a milost gurua, nikdo vám nezkřiví ani vlas na hlavě. Všichni z nás jsme to zažili.

Řeknu vám příběh, který ukazuje, jak nás gurova milost ovlivňuje. V Bombaji žila žákyně, která dva nebo tři měsíce neměla svojí měsíční periodu. Když začala pociťovat bolest, šla k lékaři. Lékař, který jí vyšetřoval, konstatoval rozsáhlý nádor na děloze a doporučil okamžitou operaci. Nemohla se rozhodnout, místo toho šla domů a zavolala manželovi, který byl mimo město. Ten byl velmi oddán Gurudžímu. Řekl, že by bez konzultace s Gurudžím nic nepodnikal. Řekl, že mezitím učiní sankalpu a bude se modlit a že ona by měla udělat totéž.

V té době Gurudží cestoval a nebyla možnost se s ním spojit. Uběhlo šest měsíců a její bolest se zvětšovala. Snášela jí a vyčkávala na Gurudžího, až se vrátí. Když Gurudží přijel do Bombaje, řekl, že není nutné jít na operaci. Řekl jim, aby pokračovali v meditaci. S jeho obvyklým sladkým úsměvem řekl: „Nedělejte si starosti“. Následující den šla k lékaři, který se velmi rozčílil, že oba podstupují značné riziko. Manželé měli ale v Gurudžího enormní víru. Žena začala pravidelně meditovat, netrvalo ale dlouho a kvůli bolestem a povinnostem v domácnosti musela přestat. Zeptala se Gurudžího, co má dělat. Řekl: „Pokud nemůžeš meditovat, popros manžela, aby učinil sankalpu a meditoval za tebe“. Manžel poslechl jeho rady a začal meditovat místo ní. Po týdnu cítila menší bolest a za další týden nádor úplně zmizel. Lékař tomu nemohl uvěřit a myslel si, že byla mezitím u jiného, který nádor odoperoval. Nakonec to ale přijal. To je malý příklad gurovy milosti. Existuje mnoho dalších ještě silnějších případů.

Guru říká: „Jsem vždy s tebou“. Sai Baba řekl, že role gurua přináší velkou zodpovědnost. Dokud není žák osvobozen, guru se musí neustále vracet, než žák dosáhne cíle. Mnoho učitelů promlouvá a cituje posvátná písma, nejsou ale pravým Guruem. Nemohou nahradit duchovního Gurua. Od okamžiku, kdy je žák iniciován, je Guru zodpovědný za jeho duchovní cíl. Neustále vede žáka k jeho dosažení. Někdy jemně s láskou a soucitem, jindy je na žáka přísný. Trvale dohlíží na žáka, jestli se ubírá po správné cestě či nikoliv. Pokud se žák musí vzdát svého těla, i při dalším zrození mu Guru pomáhá v duchovním růstu. Guru následuje svojí dharmu tím, že pomáhá žákovi dosáhnout pravého cíle. Jeho milost pokrývá všechny aspekty života, duchovní i materiální. V každodenním životě se často objevují těžkosti, které jsou záměrně vytvářené Guruem, aby pomohly v duchovním růstu. Ať už jsou podmínky příznivé nebo těžké, vše je vytvořeno pro duchovní vývoj žáka a Guru neustále dává pozor. Rámakrišna říkával: „Dokud nebude každý žák osvobozen, sám netoužím po osvobození.“

Všichni máme štěstí, že jsme potkali jednoho s největších svatých tohoto století. Pouhý jeho pohled stačí, aby nás pokropil veškerou svojí milostí. Jeho slova mají velkou sílu a jsou naplněny energií, která zbavuje strachu a pochybností. Náš Gurudží mluvil velmi málo, byly to ale ty nejdrahocennější zlatá slova, která jsme kdy slyšeli. Ve svém životě nevidím nic jiného, než milost Gurua. Zažila jsem mnoho situací, kdy jsem se mohla Gurudžímu vzdálit, nikdy mě ale neopustil. Stále mě držel při sobě. Gurudží byl vždy sochařem mého života a já jsem tu pro něj a jeho práci. Dal mi toho tolik. Neexistuje způsob, aby kdokoliv z nás dokázal vrátit Guruovi, co mu dlužíme.

Na jednom místě v Rámájaně se šel Bharat setkat s Rámou do lesa a poprosil o požehnání řeku Gangu. Řekl: „Ó Matko Gango, nežádám nic materiálního, ani čtyři požehání, ani osvobození. Vše co chci, je tvoje láska, víra a oddanost k chodidlům mého Pána Rámy.“ Modleme se v tyto dny za stejné požehnání, stejnou lásku, víru a oddanost k chodidlům našeho Gurudžího.

Jménem Gurudžího vám všem žehnám. Nechť dosáhneme blaha svých duší a nechť na nás dopadá láska a milost Gurua. A nechť díky jeho lásce a požehnání porozumíme jeho velikosti.

Uvedený text Šrí Ánandí Má byl poprvé otištěn v časopise Shakti v lednu 1985.

přeložil: Ondřej Bartoš